Zpráva o průběhu II. Mistrovství Evropy juniorů

1. - 2. 7. 2000, LUTYCH

Henri Bernard - prezident F.I.P.J.P. předává pohár FAIR - PLAY našemu týmuVe čtvrtek 29. června 2000 v 15:00 hod. vyráží šestičlenná osádka zapůjčené Zafiry vstříc II. Mistrovství Evropy juniorů, který se koná ve veletržní hale vlámského Liege.
Vyzbrojeni vědomostmi převzatými od Milánka Haška a získanými shlédnutím videozáznamu z Dijonu ´98, navíc se třemi týdny intenzívního tréninku v rukou odhadujeme naše šance s tím, že pokud vyjde los, tak bychom se třebas na úkor Lotyšska a Maďarska, možná i Finska mohli dostat ze skupiny (v místě konání zjistíme, že Finové ani Lotyši nedorazí). Mezitím krátce před 18. hodinou přisedá u čerpací stanice ÖMV u Řeporyjí kapitánka týmu Romana a diskuze o možném postupu ze skupiny střídá pěvecký koncert benjamínků výpravy - Tomáše a Pavla. Ve 21:10 opouštíme ČR, ve 4:20 (30. 6.) přejíždíme opuštěnou celnici hraničního přechodu mezi dvěma zeměmi EU.

zleva Pavel Hejl st., Pavel Hejl ml., Michal Šrubař, Romča Vokrouhlíková, Tomáš Stoklásek a Petr StoklásekKolem 5:00 míjíme Lutych a pokračujeme do Bruselu, kde v areálu EXPO kromě Atomia a fotbalového Heyssel stadionu (včera večer se zde odehrávalo semifinále EURO) narážíme na skutečně zajímavě pojatý miniareál místního LEO PETANQUE CLUBu. Venkovních 18 hřišť je rozmístěno ve svahu na jakýchsi terasách (ihned mne napadá přirovnání s visutými zahradami Semiramis), ke kterým je vkusně zakomponovaná hala s nálevnou. Celková rozloha areálku cca 3000 m2. V centru města stihneme zmoknout u dalšího bruselského symbol Maneken pis (panáčka Luláčka).

zleva Tomáš, Romča, Pavel a MichalV pátek 30. 6. v 10:30 konečně dorážíme do dějiště ME juniorů. Veletržní hala se odívá do slavnostního hávu, probíhají poslední úpravy na specielně připraveném navezeném povrchu. Dorážejí k nám první jobovky. Organizátorům klekla doprava, delegace má mít ubytování cca 12 km od haly, a to bez vedoucího (tlumočníka), který je násilím odtržen a ubytován 500 m od haly s ostatní honorací. Po necelé hodince bloudění nacházíme nemocniční univerzitní ubytovnu Blanc Gracier v areálu lesoparku Art Timan. Krásu budov z bílého kamene v antickém stylu nacházíme až poté, co vyhladovělí sedáme ve 13:45 k obědu. Aby všeho nebylo dost, odpoledne se ztrácí nám před losováním Pavel i s vozem při hledání místa k zaparkování. Když se nachází i s autem, nasměruji jej do blízkého podzemního parkoviště. Ouvej! Zvuk právě deformovaného střešního boxu nás utvrzuje o malé výšce stropních žeber garáží. Nelze vpřed ani vzad. Demontáž boxu a uvolnění vjezdu do podzemek odměňují přítomní diváci i řidiči čekající na zaparkování potleskem.

Naši junioři s Holanďany na lodi V 18:30 se tedy v centru města uskutečnilo slavnostní veřejné losování. Pro tři nováčky v reprezentaci křest, jaký lze jen závidět, ve skupině máme Portugalsko, Itálii a Francii. Večeře na lodi (potvrzení dojmů z oběda, že belgická kuchyně je vynikající) při vyjížďce po řece Mause, zde se setkáváme s ostatními delegacemi a nedáváme na sobě znát strach z velkých soupeřů. Velkých hrou i vzrůstem. Průměrná výška 16-ti letých Holanďanů je 191 cm, dva Dánové měří 194, třetí jen 185 cm, Britové s Belgičany, Švédy, Švýcary, Němci a Maďary mají v průměru 187 cm (jako já). Když se podíváme k nám do skupiny, tak Francouzi 192, 191, 188 a 186 cm, Italové 178, 177, 175 a 158 cm a konečně Portugalci 179, 176, 175 a 155 cm. U nás byly výšky hráčů následující : nejvyšší Michal 175 cm (14 let), Romana 164 cm (15), Tomáš 157 (13) a Pavel 148 cm (121/2). Průměr 161 cm. Poprvé se ozývá "…Če-ki! Če-ki! Če-ki!…", pod dojmem, že se nám ostatní vysmívají, se naši trpaslíci nemohou dočkat zítřka, kdy změří síly se svými velkými soupeři.

Před zápasem s PortugalskemKonečně je tu sobota! Systém turnaje pro 15 účastníků je dán čtyřmi skupinami na 2 prohry. V očekávání je první zápas - s Portugalskem. Do kotle na hř. č. 3 (z celkových osmi) je vržena sestava Romana -Tomáš -Pavel. Opět, již silněji se ozývá "…Če-ki! Če-ki! Če-ki!…", vždyť máme příznivce, a to i v řadách ostatních výprav! Právě v tento okamžik do haly vchází ta největší povolená podpora. I když by mohl asistovat u lavičky domácích, zůstavá od této chvíle Guy de Beer u nás! Losování, výměna suvenýrů, fotografování a naši zahajují. Pavel nahazuje první kouli 10 cm ke košonu, soupeř dvakrát míjí a betonuje obranu. Romana vystřeluje portugalský blok a Pavel s Tomášem přidávají další body. Pavlík Hejl ve hřePrvní hra na ME a my vedeme 3:0! V obdobném duchu to pokračuje dále, po třech hrách vedeme 6:0. Portugalci zcela mění taktiku, neuvěřitelně riskují a snižují až na 6:5. O změnu stylu se pokoušíme i my, Romča i kluci zvedají hlavu a odskakujeme na 8:5! V další hře se nám nedaří vystřelit soupeřův dvojblok, naopak soupeř po důkladné poradě se svým koučem vystřeluje naše dvojité jištění, vyrovnává na 8:8 a obrací definitivně vývoj zápasu: 8:10, 9:10, 9:13. Od stavu 6:0 znásobili Portugalci účinnost své střelby, což bylo ve velice vyrovnaném utkání znát. Trocha zklamání po neuvěřitelném průběhu, ale kdo by před zápasem tipoval, že soupeři z Pyrenejského poloostrova nadělíme 9 bodů?

Před zápasem s ItáliíV paralelně hraném utkání poráží Francie Itálii 13:7, takže hurá na hř. č. 6 na makaróny. To bych tomu dal! Kromě snad naší výpravy jsme se s nikým s tak skromným a zdvořilým vystupováním nesetkali. Po první zápase naše sestava: Romana, Pavel, Tomáš nedává znát trému z utkání s velkým jménem velkého soupeře. Není to však nic platné. Italský střelec je neomylný, výborně mu sekundují ať už při vyrážení nebo při bodování oba spoluhráči. I když vedeme 1:0 a později ještě srovnáme na 2:2, zjišťují hráči na hřišti i my ostatní na lavičce, že špičkový evropský (vlastně i světový) pétanque je přece jenom o pořádný kus před námi. Prohra 2:13 nás všechny vrací na zem. Definitivně jsme vrženi do boje o místa v dolní polovině Poháru národů a o konečné umístění. Po obědě a slavnostním zahájení nás čeká zklamané Lucembursko, které jako favorit nepostoupilo z tříčlenné skupiny (ještě Dánsko a Belgie 1).

Takže slavnostní zahájení, a to pěkně zostra. Defilé jednotlivých výprav za dunění diska (dýdžej dává Boney ´M - Daddy cool) a za probleskování reflektorů barevné hudby. Představování účastníků a aplaus při ohlášení "Republik Ček" umocněn po vyslovení Romanina jména, budu se opakovat, ale opět "…Če-ki! Če-ki! Če-ki!…", a my už to nebereme jako posměch. Je to projev sympatií ostatních výprav i publika! A to jsme netušili, co nás ještě čeká.

Před zápasem s LucemburskemV 16:40 zahajujeme s Lucemburskem, a protože zdánlivě o nic nejde, dostává šanci i náhradník, Romča zůstává na lavičce (určitě pomůže v případném rozhodujícím utkání) a my tedy nastupujeme v sestavě Tomáš, Pavel, Michal. Po první hře 0:1, ale postupně bodík po bodíku (1:1, 2:1, 3:1, 5:1, 5:2, 5:4, 6:4, 6:6, 8:6) získáváme vedení 9:6 a potom i 11:7. Ve dvou hrách po sobě 7 koulí na dohození 2 bodů! Těžíme z toho však jediný, soupeř snižuje na 12:8 a na mladé a nezkušené družstvo padl strach z vítězství (roztřesené ruce, obličeje nabírají nepřirozenou barvu). Prohra 12:13 po 2 hod. a 42 min. boje (nejdelší utkání možná nejen tohoto Mistrovství). Následuje blahopřání a utěšování od ostatních výprav fyzicky i psychicky vyčerpaným hráčům a aplaudování haly "…Če-ki! Če-ki! Če-ki!…" nás staví do pozice vítězů.

Další utkání baráže nám odpadá a los přiděluje výhru 13:0 (tříčlenná skupina na 2 prohry). V dalším utkání poráží Němci Lucemburčany a my se na neděli těšíme na odvetu (budeme hrát s Romanou).

Sobotní večeře - raut v nejstarší budově Lutychu a fotbalové utkání všech výprav všichni proti všem na terase před vchodem.

V neděli si nás smůla našla v míře největší. Zdravotní potíže vyřazují Romču ze sestavy. Mužstvo (chlapectvo) je povzbuzeno alespoň zkušeností ze soboty. Navíc lucemburský náhradník na výhozu s nejistou rukou nabízí cestu, kudy by se zápas mohl ubírat. Jak šel vývoj: 1:0, 1:3, 7:3, 7:4, 8:4, 8:7, 10:7, 10:8. Najednou se stává něco, s čím jsme se u našich ještě nesetkali. Vytrácí se pohoda a soudržnost v týmu. Snažím se mladíky vyburcovat, Tomáš ještě jednou a naposledy oběhne všechny členy delegace a plácne si i Guy. Bohužel nepomohlo, prohráváme 10:13 a na krajíčku nemají jenom hráči. Opět střídání delegací u zdecimované lavičky a slova povzbuzení. Nejčastější dotazy směřovaly na věk hráčů a na to, jak dlouho se pétanque věnují. Po zodpovězení tazatelé odcházejí se vztyčeným palcem a uznalými gesty.

Vyhlášení vítězůItálie v prvním semifinále poráží favorita favoritů - Francii (oba jsme měli ve skupině), ve druhém semi Belgie 2 zdolává Dánsko. Po neskutečném průběhu utkání o 3. místo poráží Francie Dánsko 13:12 (průběh 0:2, 0:5, 0:7, 2:7, 4:7, 4:11, 4:12, 9:12, 13:12 !). Finále je záležitostí Belgie 2, poráží sympatické Italy 13:8.

Při konečném vyhlášení se dozvídáme, že nejsme poslední ani v ME, ani v Poháru národů. Obrovský šok a veliké ovace s burácením onoho "…Če-ki! Če-ki! Če-ki!…" Společné foto s mistry Evropy(srovnatelné snad pouze s vyhlášením domácích Mistry Evropy) vyvolalo udělení ceny a předání poháru FAIR - PLAY našemu týmu. Organizační výbor včetně celebrit pétanque (mimo jiné i Henri Bernard - prezident F.I.P.J.P.) a obou rozhodčích při tajném hlasování nenašli na hlasovacích lístcích nikoho jiného, než "Republic Czech". Údajně za předvedenou hru (tři smolné závěry zápasů - minimálně ve dvou prý morální vítězství), perfektní vystupování a korektní vedení jednotlivých zápasů, a potom rovněž za nesmírnou popularitu jak u všech výprav, tak u diváků.

Závěrečné hodnocení:
Spokojenost určitě se hrou. foto s maďarskou delegacíCelkové skore ze hry 33:52 ve čtyřech zápasech, které nejvíc kazí prohra s Italy (2:13), před zahájením ME nikdo neočekával. Úroveň juniorského evropského pétanque je neskutečně vysoká. Dle mého osobního názoru i týmy z 8. - 10. místa z tohoto šampionátu by celkem bez problémů přehrály jakkoliv seskládanou seniorskou trojici v ČR.

Takže - ohromná zkušenost a návod, jak dál. Český pétanque rozhodně ostudu neutrpěl, právě naopak, získal úctu a uznání.

Ještě připomeňme, kdo se ME za ČR zúčastnil:
Hráči:
Romana Vokrouhlíková - POP Praha,
Tomáš Stoklásek - FŇÁKY Brno,
Pavel Hejl - SLOPE Brno,
Michal Šrubař - PCBD Brno.

Vedoucí delegace a překladatel (FJ): Jiří Šrubař - PCBD Brno,
Kouč, fotograf a chůva: Petr Stoklásek - FŇÁKY Brno,
Kustod, kameraman, chůva a překladatel (NJ): Pavel Hejl  SLOPE Brno

Pohár FAIR - PLAYRád bych touto cestou poděkoval všem našim hráčům za úžasný zážitek a nezapomenutelné chvíle při jejich zápasech a za statečnost a bojovnost, kterou projevili v utkáních s mnohem vyspělejšími a zkušenějšími soupeři. Velký dík i Jiřímu Šrubařovi a papá Pavlu Hejlovi za práci pro tým.

Úplně na závěr veliký dík, který patří všem sponzorům, bez kterých by se naše účast na ME zřejmě nemohla uskutečnit.

Tedy jmenovitě:
ČAPEK - za finanční příspěvek a upomínkové předměty
Nářadí Veselý Brno, s.r.o. - za peněžní dar
BS auto Brno - za bezplatné zapůjčení vozu OPEL ZAFIRA
SGI (Silicon Graphics) - za dresy včetně potisku
INA sport, s.r.o. - za umožnění zvýhodněného nákupu sportovní obuvi a sportovních vaků.

Petr Stoklásek