na Mistrovství světa žen 1998 ve Stockholmu
Když jsme brzy ráno v úterý 28. 7. 1998 vyráželi na dlouhou cestu do hlavního města Švédska na Mistrovství světa žen v pétanque, měli jsme poměrně skromné přání alespoň jednou vyhrát a nedostat "kanára" ani od mistryň světa. Nevěděli jsme dobře, co nás čeká. Čistě ženské měření sil na takové úrovni se totiž koná jen jednou za dva roky, takže není takový přehled o výkonnosti jednotlivých zemí. Naše přání se nám nejen vyplnilo, ale nakonec i překonalo.
Dost vysokou laťku nasadily naše reprezentantky na posledním (a pro ČR také prvním) MS žen ve finském Pori v roce 1996. Tam holky z Poděbrad obsadily slušné 16. místo.
Tentokrát nás reprezentovaly ženy z 1. KPK Vrchlabí - vítězky letošního ořešského MČR žen. Jako přibližovačka nastoupila Zdena Štěpánková, univerzálkou byla Alice Hančová a na postu střelkyně vystupovala Martina Žižková. Ona jediná měla už určité mezinárodní zkušenosti z loňského MS juniorů. Oficiální delegaci doplnil Karel Dohnal - řidič, kouč, prezident a psycholog v jednom.
Cesta autem byla sice dlouhá, ale příjemná. Automobilu (Octavia) jsme dali přednost před letadlem hlavně kvůli přání "taky něco po cestě vidět". A mohu říci, že jsme udělali dobře.
Na přejetí Švédska od jihu do Stockholmu (cca 700 km) jsme měli necelé dva dny, takže jsme vybírali schválně co nejmenší cesty přírodou. Nádhernou čistou přírodou po cestách, které často nebyly ani na mapě a přesto vypadaly jako ty nejlepší "státovky" u nás. Kdo nebyl ve Skandinávii, tak si to těžko představí. Jelikož holky z Vrchlabí jsou holky do nepohody, tak jsme nocovali pod stany u jezera, uprostřed lesů plných hub a borůvek. Dlouhou noc nám stál na stráži majestátný dub, který snad musí pamatovat ještě vikingy. Obklopen byl skalisky plných lišejníků a brusinek. K dokonalosti atmosféry chyběli snad jenom Trolové - skandinávští lesní skřítci. Ale stejně tam někde byli... Před odjezdem z tohoto místa jsme si z dubu vzali malou větvičku doufajíce, že nám přinese štěstí.
Odpoledne 30. 7., po příjezdu do Stockholmu jsme byli ubytovaní v hotelu "Globen". Spolu se slavnou stejnojmenou hokejovou halou a desítkami obchodů tvoří betonové, ale přesto pěkné obchodní a kulturní centrum situované jižně od vlastního středu Stockholmu. MS se odehrávalo v menší tréninkové hale Globen. Navečer se zde konalo slavnostní zahájení. MS se účastnilo 28 trojic ze 26 států pěti kontinentů (pořadatelská země a obhájce titulu Španělsko mělo dva triplety). Těsně po defilé týmů proběhlo losování. Hrálo se ve 4 sedmičlenných skupinách. Nás los poslal do skupiny C společně s obhájkyněmi mistrovského titulu - týmem Španělska a dále hráčkami Švédska, Itálie, Norska, Finska a Estonska. Ihned po losování se začalo hrát.
Než se pustíme do výsledků, dovolím si pár slov k hracímu povrchu. Byl to pro naše hráčky malý "šočíček", když viděly tvrdý povrch, na kterém byly hustě nasypané kameny o velikosti žaludů až malých švestek. Terén jednoznačně zvýhodňoval dobré hráčky. Ty, které si při přibližování přesně dokáží určit místo dopadu koule a nemílí se. Ty, které při vyrážení jdou "železem na železo". Kutálet, či vyrážet "před" bylo na tomto povrchu prakticky nemožné.
A nyní k samotnému průběhu turnaje.
Naším prvním soupeřem byl celek Finska. Soupeř to byl schůdný, ale doplatili jsme na to, že jsme s ním zahajovali. Než si holky zvykly na terén, bylo pozdě. Hlavně dohazování koulí bylo pro nás v prvním zápase spíše loterií. Ale stejně tak Finky se trápily. Měly však více štěstí. Jak šel zápas (ČR vždy na prvním místě): 0:1 poté co jsme se vyházeli na první kouli, 0:3 podobně. Ve třetí hře nastal zvrat, kdy naopak Finky nic nezmohly a nám se dařilo: 5:3!!! Bohužel vzápětí nám to seveřanky oplatily (5:8). V další hře opět nezvyk na terén a 5:12. Se štěstím poposunutí košona 6:12, ale na závěr opět trápení s bodováním 6:13. Skvělými okamžiky zápasu byly některé střely Martiny, jednou dokonalé "karó".
Druhý zápas byl s favorizovanou Itálií. Italky se ze začátku také nemohly chytnout (hlavně střelba) a naše hráčky toho využily (2:0, 3:0). V dlaší hře jsme, ale poslední koulí dovezli košonek do té doby nemohoucím Italkám na dva body (3:2). To je viditelně postavilo na nohy a začaly hrát svou hru. Střelbou šly na 3:4 a 3:8. V další hře jsme se po skvělé Martinině střelbě dostali do hry a hrozily 3 body pro nás. Ale předposlední koule, hozená spíše na jistotu dopadla na kamínek, získala akceleraci a odvezla košona k Italkám (3:9). Ovšem v následující hře holky podobnou situaci už nepustily a skvělými nahozy šly na 6:9. Bohužel hned na to nám nasupené Italky vyrazily naše první dvě skvělé koule a na jejich umístěnou jsme již needokázali najít zbraň. Další střelou a dvěma dohozy získaly zápas (6:13).
Posledním zápasem prvního dne se nám plnilo tajné přání, zahrát si s mistryněmi světa. Jak se později ukázalo, byly to nejen úřadující mistryně, ale i mistryně nové. Čekaly nás Španělky. Na úvod ničím vyjímečný bod Španělek vystřídala jedna z našich her na Šampionátu. Martina dvakrát vyráží nahozenou španělskou kouli. Na to Zdena nasadila na košonka "biberon" (pro laiky "koule se opírala o košonek"). Nyní nastoupila Charo Inesová, dvaatřicetileetá později do "All-stars" zařazená vyrážečka. A nic. A kolegyně také nic. Tak to vypadá, když se nedobře střílí. I na Španělky lze nahrát tři body naráz. Druhý bod dohodila Martina a třetí Alice. Vedeme 3:1. Tento samotný fakt byl v tom momentě malou senzací a vybudil pozornost okolí. Ale Mistryně se nenechaly vyvést z míry a výrazně zlepšenou střelbou nás postupně dostaly tam, kam nás dostat chtěly (3:4, 3:8, 3:11, 3:13).
Druhý den, v pátek 31. 7. 1999, jsme hnec ráno nastoupili k duelu s Norskem. Právě tímto zápasem (mimochodem trval přes dvě hodiny), začala série "divokých průběhů zápasů a konečných výsledků".
První bod získáváme my a to hned na první Zdeninu kouli (1:0). V další hře se rozehrála blonďatá Ellen Johansenová (pro chlapy: jedna z mála opravdu pěkných hráček). Střelbou zařídila 1:3. I další hry byly její, když vždy poslední koulí otočila situaci na norskou stranu (1:4, 1:5, 1:6). Po další hře, kterou jsme zahráli velmi špatně jsem si do poznámkového bloku napsal: "Čekám debakl". Bylo to 1:9!!! A další hra tak vypadala. V další hře měly Norky 4 body na zemi. Naštěstí Alice poslední koulí odvrátila katastrofu (1:10). Naše holky jakoby tento stav zdravě naštval a v momentě, kdy se zdálo být vše ztracené, zapnuly. Zdena skvěle přibližovala, Martina střílela a Alice obojí. Jen severské štěstí a zázračné poslední koulu norské Ellen vždy zabránily výraznějším bodovým ziskům našich hráček. Každopádně nastal zvrat: 2:10, 3:10, Norky ještě na 3:11, ale pak 4:11, 5:11, 7:11, 10:11, 11:11. V poslední hře už to norské štěstí a Ellen přehnaly. Opět poslední koulí zázračně otáčejí situaci ze dvou bodů pro nás na dva dny pro Norsko. 11:13. Je konec a zklamání je očividné.
Další zápas s výkonnostně o mnoho silnějšími Švédkami byl dlouho poměrně vyrovnaný a oboustranně na velmi dobré úrovni. Průběh skóre: 1:0, 2:0, 2:3, 2:4, 3:4, 4:4, 4:7, 5:7, 5:8, 6:8 a 6:9. A teď to přišlo! V následující hře jsme nedokázali vystřelit dobře umístěnou švédskou kouli. Museli jsme barikádovat. To se dařilo a poslední koulí se dostal bod dokonce na naší stranu. Situace pro nás byla poměrně výhodná. I když už jsme neměli koule. Švédky se rozhodly nejprve odstranit střelou naší bližší kouli. Střela se nepovedla. To bylo poznat z reakce hráčky už v průběhu koule. Ale ... trefila košon a vyhnala ho horizontálně do autu!!! Trvalo notnou chvíli, než si všichni uvědomili, že to je konec. Švédkám zůstaly v ruce 4 koule. Konečných 6:13 a další zklamání.
K poslednímu zápasu s Estonskem naše holky nastupovaly sice zklamané z předchozích zápasů, ale odhodlané zvítězit. Znovu byl začátek vyrovnaný. Ale pak se naše hráčky utrhly a najednou vedly 9:5. Vtom jakoby uhodilo. Nebyli jsme schopni zahrát nic. A Estonky bod po bodu dotahovaly, dotáhly a nakonec zvítězili 9:13. Předchozí porážky, i když byly všelijaké, holky nesly statečně a stále byly veselé. Ale teď už se do jejich očí prodraly slzy zoufalství.
Ten dub měl přece přinést štěstí nám, a on si ho schoval pro všechny seveřanky. Patriot!!!
Věděli jsme, že nás čeká ještě Pohár národů, ale sebevědomí Alice, Zdeny a Martiny dostalo povážlivou trhlinu. Nedokázali jsme porazit nikoho z našich soupeřů. A bůh ví, koho nám los určí pro Pohár národů.
Ze základních skupin do dalších bojů o titul Mistryň světa postoupilo osm týmů. Z kažké sedmičlenné skupiny pouze dva triplety a to bez překvapení: Madagaskar, Holandsko, Belgie, Švýcarsko, Španělsko (obhájkyně), Švédsko, Francie a Thajsko.
A s námi v Poháru národů zůstaly týmy jako Itálie, Kanada, Německo, Maroko, Dánsko, Španělsko 2, Švédsko 2 atd.
Oba turnaje dále pokračovaly K.O. systémem.
Nastalo losování. A konečně přišlo trochu toho "dubového" štěstí. Poprvé když jsme vylosovali místo přímo v poslední šestnáctce, takže jsme nemuseli procházeet kvalifikací. Podruhé, když jsme zjistily, že k nám postupují nám dobře známé Norky. Těm přece máme co vracet.
Do zápasu holky daly všechno odhodlání. Přesto nebylo rozhodnuto až do úplného konce. Dramatický zápas opět trval 2 hodiny, opět Ellen excelovala s poslední koulí, ale tentokrát nám to vyšlo. Už podle následujícího výčtu postupu skóre je vidět, že se mohlo stát cokoli:
1:0, 1:2, 4:2, 6:2, 7:2, 7:4, 7:6, 8:6, 8:7, 10:7. 10:8, 10:9, 10:10, 10:11
(!!!), 13:11. První výhra a to v pravý čas. Postupujeme do čtvrtfinále Poháru národů.
Přišlo další losování. V tom si nás vytáhly - Estonky. Na jejich tvářích byla vidět úleva a sebeuspokojení po předchozí porážce Austrálie. Ale naše holky byly na koni a nenechaly nic náhodě.
S Estonskem hrajeme velmi dobře, vyrážíme, přibližujeme a postupujeme. Skóre mluví za všechno: 2:0, 3:0, 8:0 (zde přiznávám, že měly Estonky smůlu), 10:0, 12:0, 13:0. Kanááár!!! Naše reprezentantky se skvěle doplňovaly a neměly výrazné výpadky. Spíše naopak. Estonky musely odejít pokořeny a pro nás to znamenalo semifinále.
A znovu se losovalo. Ještě včera odpoledne jsme měli naplánovaný malý ranní sobotní výlet do města, abychom také něco viděli. Vždyť známe jen hotel a halu. A teď - Česká republika nastoupí k semifinálovému zápasu před zaplněným hledištěm, které bude mít na výběr jen další tři souběžně hrané souboje. Najednou přišla trochu tréma, vždyť jestli vyhrajeme, budou se muset všichni dívat ve finále jen na nás. To jsme ještě netušili, jak k tomu finále budeme mít blízko.
Pro úplnost: po noční výhře nad Norskem (konec ve 23:00) jsme udělali malý výlet do nočního Stockholmu za odměnu. Jinak bychom se tam nedostali.
V semifinále jsme na výběr moc neměli. Všechny možné soupeřky patřily ke spolufavoritům mistrovství. Velká Británie, Německo, Maroko a my. Strašně jsme si přáli Maroko. Jednak proto, že jsme doposud hráli jen s evropskými týmy, ale hlavně protože to byly velmi sympatické holky, se kterými jsme se zkamarádili už během turnaje a navzájem jsme si fandili. A nutno dodat, že po semifinále - protože jsme si je opravdu vylosovali - se naše přátelství ještě utužilo.
Průběh zápasu s Marokánkami byl nečekaný, a závěr nevídaný. Hned na úvod jsme dostali pětku. Když se nám narozdíl od Marokánek nepovedlo skoro nic (0:5). Zdálo se, že zápas bude mít příliš hladký průběh. Ovšem "Vrchlabačky" se nenechaly zlomit a ihned kontrovaly. Nejprve Martina na druhý pokus vyrazila, nato Zdena nasadila "biberon". Marokánky svou střelbou nejen že nám bod nesebraly, ale dokonce i přidaly. Na závěr zvýšila úrodu bodů Alice přesným dohozem. Bylo to 3:5, a ned bylo veseleji. Následoval bod Maroka (3:6). Ale nato odpověděly skvělou týmovou prací opět naše holky. Zdena hned první koulí lepší, Maroko až čtvrtou přes nás, Martina naší čtvrtou znovu otočila situaci, Maroko se vyházelo a Alice skvěle dvakrát dohodila. Senzačních 6:6!!! Ale to nebyl ještě konec. Další hra jakoby té předchozí z oka vypadla. 9:6 pro Češky a hlediště bylo naše. Další hra je podobná, jen košon se dvakrát posunul a my toho využíváme. Je to 11:6 a schyluje se k největší senzaci mistrovství, které jinak probíhalo podle papírových předpokladů. Když jsme dotáhly dvanáctý bod (12:6) snad nikdo nevěřil, že by nám zápas ještě mohl utéct. Kromě Marokánek...
Díky obrovské schopnosti kapitánky vyhecovat své družstvo se stalo něco nečekaného. "Královny Atlasu", jak se samy žertovně oslovovaly po zdařilých hodech, a stoprocentně zlepšily výkon a začaly bod po bodu stahovat. Navíc naše holky se málo stáhly, začaly hrát více na jistotu a méně útočily. To bylo svým způsobem pochopitelné. Kdo by si myslel, že se alespoň jedna koule neujme. Neujala. Maroko postupovalo (někdy se štěstím) 12:8, 12:9, 12:11. V tu chvíli se naše holky trochu rozložily, a v poslední hře se ani nepokusili vystřelit první marockou kouli posazenou 20 cm od košonu. Věřily, že jí přece musí přehodit. Nepřehodily a navíc ani nevytvořily účinnou obrannou hráz. To byla voda na mlýn soupeři, který nám svou třetí marockou koulí zasadil ránu jistoty. Po neuvěřitelném, až senzačním průběhu přece jen vyhrál favorit - Maroko - poměrem 12:13. Ač je to pro někoho nelogické, tento zápas ještě utužil přátelství mezi našimi týmy. Toto by si měli přečist všichni, kteří se po prohře neumí chovat čestně a s nadhleedem a kazí tím náladu všem ostatním.
Cesta turnajem pro Češky tím nakonec skončila, po nepřesvědčivém začátku, nečekaně daleko. Vždyť po skončení našeho zápasu se hrála už jen obě finále. Poháry, které jsme za semifinálovou účast v Poháru národů získali jsou prvními trofejemi z tak významné soutěže pro Českou republiku. Je vynikající, že se podařilo navázat na velmi dobré umístění holek z Poděbrad na minulém MS v Pori (16. místo), a posunout laťku ještě výš. Při trochu větší odvaze a lepší střelbě máme na daleko vyšší umístění. Skvělá atmosféra celého mistrovství, mnoho zážitků, které se dají zažít pouze na takových akcích a pocit, že mohu reprezentovat Českou republiku, ať se stanou největší motivací pro všechny. Stojí to za to.
V druhém semifinále po stejném dramatu porazila Velká Británie celek Německa také 13:12 a to hlavně zásluhou hvězdy minulého MS mužů v Montpelier, skvělé vyrážečky Vanessy Webb. Ve finále si tato hráčka zgustla i na příliš duševě uspokojených Marokánkách. Ve finále zvítězila Velká Británie vysoko 13:2.
Nesmím zapomenout na hlavní soutěž. Bohužel (anebo bohudík), díky našemu postupu až do závěrečných bojů jsem zápasy sledoval jen po očku, takže se omezím jen na stručné informace. Tak jako celý turnaj, tak i semifinále se obešlo bez překvapení. Francie porazila Belgii 13:6, španělské obhájkyně titulu pak Madagaskar 13:5.
Bronz si po té v souboji poražených semifinalistek zajistila Belgie výhrou 13:9.
Očekávané napínavé finále MS trochu zklamalo. Francouzsky se ne a ne chytnout. Bylo to už 8:0 pro Španělky, když se Francii podařilo získat první body. Ale bylo to už příliš pozdě, a takové hráčky jakými jsou Španělky takové šance nepouštějí. Zápas skončil ukázkovým "karó" Španělek, po kterém získaly 3 poslední body. Konečný výsledek zněl 15:7. Podařilo se jim tak obhájit prvenství z Pori 1996. Už se těšíme, jak jim to do třetice překazíme na dalším mistrovství světa. V roce 2000 pojedeme do Kanady.
Na závěr chci poděkovat našim reprezentantkám nejen za skvělý výsledek, ale i za chování "fair play" díky kterému si naše mladá delegace získala mnoho nových přátel a fanoušků. Celý turnaj potvrdil, že pétanque je vlastně slavnost a zábava pro každého hráče a podle toho se také všichni chovali. Vezměme si z toho všichni příklad.