Naši junioři na ME ve Francii

9.- 11.října 1998 se ve francouzském Dijonu konalo ME juniorů v PETANQUE

Reprezentovali nás junioři  z Čech i Moravy. Z POP Praha to byla Romana Vokrouhlíková (mimochodem jedna ze sedmi dívek celého šampionátu), CP Karlovy Vary vyslal Mirka Musila a dvanáctiletého Jarouška Sűssnera (známého především z turnaje “Imperial Open” ve Varech, kde se svou o rok mladší sestrou překvapivě porazil Rubiho a Irenu z Ořecha 11:3), z Lipníku vyrazil Pavel Kopper, PCBD Brno poslalo Jardu Vlka a SLOPE Brno Milana Haška, (ano toho, po kterém vyhlásilo Prasátko pátrání po Hartvíkovicích). Jako doprovod jeli Jirka Fürst z CP Vary (trenér, zástupce presidenta a tlumočník) a Věra Vokrouhlíková s Pavlem Vlkem z POP Praha.

Když jsme večer 8. října vyrazili, byli všichni trochu zaražení, protože se vzájemně moc neznali. Především Pavla z Lipníku a Mirka z Varů jsme viděli poprvé. Vše se ale již během cesty napravilo a než jsme dojeli na místo, byli z nás kamarádi. Cesta trvala celou noc, ale díky pohodlné Toyotě a dobré náladě uvnitř rychle utekla.

Po zaregistrování jsme měli čas si ještě zatrénovat a sestavit dvojice a trojice. Zde je nutno podotknout, že tento turnaj byl originální tím, že vzájemné zápasy států se hráli v jednotlivcích (6 zápasů, 2 body pro vítěze), dvojicích (3 zápasy, 4 body pro vítěze) a trojicích (2 trojice, 6 bodů pro vítěze). Body ze všech duelů se sčítaly pro celé družstvo.

Po tréninku následovalo slavnostní zahájení a přípitek v překrásné historické radnici v centru města a pak jsme se ubytovali v hotelu nedaleko haly “BOULODROM”, kde se ME konalo. V této době si ještě nikdo neuměl dost dobře představit, co nás čeká...

Když jsme odpoledne dorazili do haly, byl prvním šokem pro nás všechny povrch, na kterém se mělo hrát. Do této doby nikdo z nás takovýto povrch neznal. Byl to prostě beton, na kterém byla tenká vrstvička písku, hustě posypaná menšími a většími kameny. Bylo nám hned jasné, že žádné kutálení nebo střelba “před” zde nebude možné. Stále jsme se ale uklidňovali tím, že terén přece bude stejně složitý pro všechny. "Hlavně si nevylosovat Francii nebo Španělsko" (loňské mistry světa).

Šampionátu se zúčastnilo 12 šestičlenných družstev z Francie, Španělska, Portugalska, Itálie, Švýcarska, Německa, Švédska, Dánska, Holandska, Maďarska, Belgie a České republiky. Po slavnostním nástupu ve stylu mistrovství světa proběhlo losování do čtyř 3 členných skupin. Los nás svedl dohromady s Francouzi a Španěly , což byl pro nás další šok. V tu chvíli původní cíl našich juniorů postoupit ze skupiny, vystřídalo přání nedostat “kanára”.

A začalo se hrát …

Naším prvním soupeřem bylo Španělsko (mimochodem drutstvo šesti sympatických kluků, se kterými jsme se brzy spřátelili. Začaly zápasy jednotlivců. Okamžitě nás překvapila disciplinovanost pohybu soupeře na hřišti. Vzápětí jsme museli objektivně uznat, že naše koulařská technika ještě není na potřebné úrovni. Především úspěšnost střelby (pokud jsme vůbec stříleli) byla nízká. Přibližování, natrénované na ideálních terénech typu Ořech nebylo také to, co si terén vyžadoval. Španělé byli jednoznačně lepší. Každý z nich ovládal perfektně střelbu a pomocí ní řešil naše povedené koule. Zhusta šlo o “kára” nebo “retro” a v očích našich juniorů se začínala objevovat beznaděj. Musíme je však pochválit, protože ačkoli, žádný z nich nevyhrál, nikdo nedostal “kanára”, srdnatě bojovali a hráli na naše poměry opravdu dobře. A nyní konečné výsledky jednotlivců : Jaroušek Sűssner 2:13, Jarda Vlk 1:13, Míra Musil 3:13, Pavel Kopper 2:13 a Milan Hašek 3:13. Nejlépe si vedla Romča, která zpočátku vedla 2:0, ale nakonec prohrála 6:13.

Ihned po dohrání jednotlivců nastoupili k zápasu naše tři dvojice. Zde se opět všichni snažili, ale na perfektní Španěly neměli. Dvojice Romča s Milanem uhráli sice jen dva body, ale přesto je řádně potrápili především “smrtelnými” náhozy Romči a občas povedenou střelbou Milana. Míra s Pavlem podlehli Španělům 1:13, ale ani tento zápas nebyl až tak jednoduchý, jak se podle výsledku zdá. Táhl se docela dlouho a Španělé postupovali po jednom až dvou bodech. Náš nejlepší výsledek se Španěly měla dvojice Jaroušek Sűssner s Jardou Vlkem. Jaroušek velice přesně přibližoval a Jardovi šla střelba. Během tohoto zápasu se vžilo pořekadlo - “co je to pro Jarouška”, kdy nad jeho přibližováním kluci španělský kroutili hlavou. Jeho technika byla sice velice zvláštní, ale často úspěšná. Mimo jinéokoukal od Španělů (ale i od ostatních) jejich taktiku při přibližování - vždy si nenápadně nohou vyčistili místečko pro dopad koule. Jaroušek si také poctivě připravoval místečka pro dopad koule, a i když se většinou trefil cca 2m před něj, koule nakonec stejně skončila u prasátka. No a nezapomeňme na Jardu Vlka, kterému se několikrát povedla opravdu pěkná střela. Kluci nakonec prohráli 9:13, ale nejhezčím okamžikem bylo, jak za stavu 4:5 dali Španělům “pětku” a hned vedli 9.5. Bohužel pak už je Španělé díky takřka 100% střelbě ke slovu nepustili.

Po večeři jsme nastoupili k zápasům ve trojicích. Ani tyto duely nebyly pro nás úspěšné a skoro se slzami v očích si trojice ve složení dvou Jardů a Míry odnesla našeho prvního ze dvou “kanárů”. Trojice Romča, Milan a Pavel uhrála na Španělech 2 body.

Všichni jsme přivítali, že druhý den začneme hrát až po obědě a dobře jsme se na to vyspali. Dopoledne jsme využili k menší prohlídce města a nákupům. U oběda na nás již čekali známí Španělé. Volali na nás, že nám drží palce s Francií a při odchodu nám vytvořili špalír. No a tak začalo přátelství našich juniorů se španělskými …

Po obědě na nás čekala Francie. Španělé hráli sice skvěle, ale všichni jsme se shodli na tom, že Francouzi jsou ještě lepší. V té době už nikdo nevěřil ve výhru a všichni měli radost z každého bodu, který na Francouze udělali. Zápasy měly rychlejší spád než předešlý den. Výsledky jednotlivců: Romča 2:13, Míra 1:13, Jarda Vlk 3:13, Jaroušek Sűssner 1:13, Pavel 3:13 a Milan 1:13. Následovaly dvojice a bohužel také náš druhý a poslední “kanár”, kterého obdržela Romča s Milanem. Jardové i Pavel s Mírou podlehli Francouzům 3:13. V trojicích Jardové s Mírou uhráli 4 body a Romča, Milan a Pavel pouze 1 bod.

Po porážce od francouzských borců jsme se původně domnívali, že pro nás ME skončilo, ale pořadatelé se dodatečně rozhodli uspořádat Pohár národů. Naši značně ožili a už se těšili na nedělní zápasy. Věřili jsme, že tentokrát budeme mít štěstí a také si z Dijonu odvezeme nějaké vítězství. Smutek a únava byly ty tam a ještě v nočních hodinách jsme si se Švýcary zahráli minifotbal (fotbalový míč nahradil “košonek”).

V neděli ráno jsme opět napnutě očekávali losování. Tentokrát se už losovaly konkrétní trojice. 4 státy, které vypadly ve skupině (Česká rep., Dánsko, Maďarsko a Švédsko) postavily celkem 8 trojic. Největším naším přáním bylo zahrát si s Maďarskem. Jen si nevylosovat Švédsko. Opět jsme ale měli smůlu. Los na nás poslal Švédy (nejsilnější ze čtveřice) a to hned dvakrát. Přesto si všichni věřili a pustili se do zápasů v turnaji, který se hrál K.O. systémem.

Naše trojka ve složení Járové a Mirek hrála proti Švédské jedničce a soupeřem Milana, Romany a Pavla byla švédská dvojka. Oba zápasy měly velice slušnou úroveň a naši bojovali. Zpočátku obě naše trojky vyhrávaly (např. Milan se svou trojkou vedl 3:0 a Jardům s Mírou se podařilo dát “čtyřku”). I když to všem opravdu šlo, na Švédy (především jejich střelbu) jsme opravdu neměli. Po celou dobu nám mohutně fandili kamarádi ze Španělska. Milan s Romčou a Pavlem podlehli 4:13 a Jardové s Mírou 7:13. Vítězem Poháru národů se nakonec stali Švédi.

Ještě před zahájením finálových zápasů president světové federace slavnostně předal sadu závodních koulí našemu Jarouškovi Sűssnerovi jako nejmladšímu účastníku šampionátu.

Smutek našich juniorů netrval dlouho a ve volné chvíli si před halou zahráli fotbal s francouzskými reprezentanty (tentokrát s normálním míčem). Ti se tak odreagovávali těsně před finálem hlavní soutěže, do kterého právem postoupili společně se Španěly. Při této přiležitosti se nám Francouzi svěřili, že jejich opravdu vynikající šestka byla vybrána z cca 6000 registrovaných juniorů.

No a k samotnému finále. Přesto, že jsme mohutně fandili našim španělským kamarádům, nakonec se mistry Evropy po zásluze stali suverénní Francouzi. Předvedli skutečně ukázkovou hru. Španělský trenér na závěr konstatoval, že hráli dokonce lépe, než francouzští senioři letos na MS na Kanárských ostrovech. Stříbro si z Dijonu odvezli Španělé, bronz Belgičani a čtvrtí byli Švýcaři.

Pro naše mladé petanquisty bylo ME obrovským zážitkem, určitě se hodně naučili a poznali spoustu nových přátel. Nyní je největším přáním a snem každého z nich nominovat se na MS juniorů 1999 v Thajsku.